neděle 27. června 2010

Kurňa, to mě po tom Hervis 1/2 Olomouci bolí nohy



Tři blondýny z MK Seitl. Dosud jsme svěží, veselé a plné odhodlání. V cíli nám na foto chyběla odvaha.


Zásada č. 1 - nikdy nepodcenit předzávodní relaxaci.



To jsme my, stateční z MK Seitl těsně před startem. Ještě nás nožky nebolí, takže jsme si klidně i klekli.


Je po hladu, je po žízni aneb pozávodní after party. P.S. Sokolíkův guláš smrděl!


V pozávodní noci mi bolavé nohy dlouho nedovolily usnout. Bolí mě i teď, i po nedělním večerním výklusu. Ale Olomoucký půlmaraton za tu bolest stál. Ještě teď jsem plná endorfinů.
Že bych Olomouc ráda běžela, mi bylo jasné už tehdy, když jsem o něm na stránkách http://www.behej.com/ četla poprvé. Líbil se mi termín konání závodu, vzdálenost Olomouce od Ostravy se po dobudování dálnice výrazně zkrátila a chtěla jsem být při tom, když se poběží poprvé. Počátkem června jsem ale se svou účastí váhala, měla jsem totiž naběháno dost málo kilometrů. Pak ale rozhodlo to, že jsem si chtěla závod užít a do cíle klidně i docupitat, když by to nešlo doběhnout.
Nakonec nás z MK Seitl běželo šest – já, Danuše, Radka, Andy, Sokolík a Zdeněk. Už cesta do Olomouce probíhala ve veselé a optimistické náladě, která se znásobila ještě poté, co jsme si po zaregistrování skočili na jedno (opravdu jen na jedno a 3 hodiny před startem). V mohutném počtu dorazili Černí jezdci z Karviné a viděla jsem i další známé běžce.
Ve startovním koridoru jsem stála poměrně vpředu, takže od startovního výstřelu do skutečného překročení startovacího koberce uplynulo jen pár vteřin. Na prvních dvou kilometrech jsem neplánovaně přepálila, můj sportester mi ukazoval čas něco mírně přes 4 minuty na kilometr a to jsem rozhodně neměla v úmyslu. Zpomalila jsem na čas něco kolem 5:40 a v rovnoměrném tempu jsem se udržovala více méně celé zbývající kilometry.
Absolutně mě dostali diváci. Nečekala jsem, že jich bude na prvním ½ maratonu tolik, a že budou tak intenzivně povzbuzovat. Skutečně mi to několikrát pomohlo, když přišla krize. A ta přišla celkem 3x. Nejprve na 7-mém kilometru, ta trvala celkem krátce. S tou na kilometru 12-tém jsem už musela zabojovat, ale ta na kilometru 20-tém !!!! byla hodně zlá. Skoro jsem si myslela, že nedoběhnu....
Nakonec jsem doběhla s časem 1:55:56. To je dvouminutové zlepšení oproti Hervis ½ maratonu v Praze 2010. Není to žádný oslnivý výsledek, ale jsem s ním spokojená, protože za měsíce duben až červen mám naběháno skutečně hodně málo. Sokolík měl čas podobný mému-není divu, morálně mě podporoval a navíc vyklusával dopolední Porubskou desítku. Andy si vyběhal výborný osobák, Danuše 3. místo ve své kategorii a Radka už není Miturka, ale Motorka – běžela tak rychle, že ve své kategorii byla zlatá. Klobouk dolů. S jakým časem doběhnul Zdeněk bohužel přesně nevím, vím jen, že to nebyl osobák.
Trať byla celkem rychlá, ale také náročná – několik stoupání a kočičí hlavy v centru. Občerstvovací stanice byly na každém 5-tém kilometru a zodpovědně jsem je využívala, pila jsem vždy vodu a ionťák. Pochybyla jsem ale tím, že jsem na 10-tém kilometru nic nesnědla,v cíli mi pak chyběla energie a cukr v krvi. Však jsem také hned po doběhnutí do sebe doslova nacpala jablko, jogurt a banán. Dokud jsem všechno nesnědla, neměla jsem odvahu si sednout, abych se při následném vstávání nezamotala.
Byla jsem spokojená s organizací závodu, vše bylo srozumitelné, přehledné a odsýpalo. Moc se mi líbí účastnické Adidas tričko a medaile. Co mě trošku zklamalo byla after party. Cesta k ní totiž nebyla značená a když jsme dorazili po 22-té hodině, avizované řízky už nebyly. Tak jsme si naložili gulášek, zeleninový sálat, zeleninový sálát s kuřetem, Mattoni a pivo zn. Litovel. Do Ostravy jsme vyrazili kolem půlnoci a za 50 minut jsem už doma vybalovala tašku.

čtvrtek 24. června 2010

Běh olympijského dne 23. 6. 2010 aneb technicky zdatná blondýna na trati



Za chvíli se vlevo stojící Sokolík otočí směrem ke mě a jeho pohled zavadí o můj špatně umístěný foot pod.



Startuje se do kopce. Ale mi to nevadí, protože mi opět začal fungovat sportester.



Nikdy mě neopouští optimismus. Zejména 50 metrů před cílem...




Neuvěřitelné se stalo skutečností. Mám po závodě a přesto piju limo a ještě živě konverzuji na téma běžecký trénink. Stávám se jiným-lepším člověkem :-) ???

Letos se mi to konečně povedlo. Letos jsem konečně běžela Běh olympijského dne. A byl to pro mě závod přínosný...
O přínos č. 1 se zasloužil klubový kolega Sokolík. Jak už jsem na svém blogu několikrát psala, počínaje pražským půlmaratonem mi přestal částečně fungovat sportester zn. Suunto. Začal měřit špatně vzdálenost a průměrnou rychlost na kilometr. Zničeho nic, hned poté, co jsem ho z tréninkových bot přemístila na boty závodní...Byla jsem z toho dost špatná, protože pokud během závodu vím, kolik kilometrů mi zbývá do cíle, dokážu si lépe rozvrhnout síly a lépe se namotivovat...No a jak jsem se tak včera před závodem rozcvičovala a různě natahovala nohy, všiml si se mnou se rozcvičující Karel, že mám na své botě foot pod umístěný „hlavou vzhůru“, tedy naopak. V duchu jsem se nazvala „technicky zdatnou blondýnou“ a poté, co jsme čip umístili správně, stal se zázrak – fungoval!!! Měřil a neremcal!!!
Proto mohl nastat přínos č. 2 – během závodu jsem se na rovince dostávala na čas 4:45 na kilometr, což mě povzbudilo a pozitivně naladilo. Nemám totiž poslední tři měsíce moc příležitosti trénovat a tak se šance na nějaké zlepšování začala pomalu rozplývat a já si už myslela, že kilometr pod 5 minut snad ani nezaběhnu.
Trať závodu byla náročná. Do kopce, ještě více do kopce, z kopce a zase do kopce. Sluníčko nad hlavou a vedro. Potěšila mě občerstvovací stanice s vodou na 5-tém kilometru. Radost nad opětovně funkčním sportesterem mě hnala spolehlivě kupředu a celý běh mi hodně rychle utekl. V cíli jsem byla s časem 46:49,3 , což považuji za čas přímo úměrný mým současným možnostem a schopnostem...
Opětovně se mi rozrostla sbírka triček. To za olympijský den má barvu béžovou a zase je mi veliké, moc veliké, „L“ není moje míra. A nemám asi ani šanci do něj dorůst – pořadatelé nás v cíli nakrmili tatrankou a napojili limem. Ale hezká těla dělá kvalitní česká uzenina hojně zalévaná pivem!!!!