Tak se mi poslední dobou hezky běhá...No běhá – paradoxně
toho za duben a květen moc natrénováno nemám. Pondělní běhání jsem vyměnila za
posilovnu (Ocelák se blíží!!!) a víkendové dlouhé běhy v případě pěkného
počasí nahradily celodenní cyklistické výlety s rodinkou (a to v rámci
oceláckého tréninku jezdím se „zátěží“ v podobě Markétky v cyklosedačce).
Jenomže se učím odpočívat. Dva dny v týdnu
prostě nedělám nic...
A ještě jedno předsevzetí dodržuji. V roce 2012 se
účastním jen závodů, které se mi hodně líbí a snažím se zkrátka v té bohaté
termínovce vybírat. Přesto anebo spíše právě proto mě letos závodění ve většině
případě baví.
Dolnolhotskou desítku jsem
28. dubna běžela jenom úplnou náhodou. Tento závod totiž každoročně koliduje s Brněnským
půlmaratonem. Jenomže letos jihomoravský kraj neposkytnul na závod dotaci a tak
se nekonal. Bylo mi to líto, ale ne zas tak moc, protože Dolní Lhota se ukázala
být kvalitní náhradou!!! Ve 30-ti stupňovém vedru za slunečného počasí se mi
podařilo po celý závod udržet tempo i kopcích a druhou polovinu jsem dokonce
zaběhla rychleji o minutu a něco. V cíli jsem se radovala z času 51:00.
Pod 50 minut jsem se sice nedostala, ale s ohledem na počasí bych stejně
rychleji běžet nedokázala. Vždyť na trati zkolabovali 2 zkušení a rychlí borci.
Na 3. a 6. kilometru jsem podle návodu
J. Gallowaye přešla na chvíli do chůze a tak jsem během celého 10-ti
kilometrového závodu nepocítila žádnou krizi, žádnou křeč a byla plna energie a
síly. Mírně kopcovitá trať mi vyhovovala na 120%. Závod se mi moc líbil a mou
radost nezkazila ani skutečnost, že 1) už na mě v cíli nezbyl ani řízek,
ani párky a 2) skútr jsem v tombole nevyhrála.
Dny se překulily a je tady 8. květen a s ním tradiční
Běh osvobození Ostravy. Startuje se
u památníku 2. světové války v Hrabyni a po 15- ti kilometrech se dobíhá
na stadion Arrows v Ostravě – Porubě. Letos pořadatelé vymysleli novu trať
– odklonili se od hlavního tahu mezi Hrabyní a Ostravou a závodní trasu vedli
po vedlejších cestách a cyklostezkách. Určitě to bylo ku prospěchu a
bezpečnosti závodu.
Teď mírně odbočím. Do závodu jsem šla bez ambicí. Šla jsem
se jen proběhnout. V sobotu jsem totiž na kole ujela 60 kilometrů a včera si
dala do těla v posilovně. V nohách jsem ještě našlapané kilometry
cítila, ale do Hrabyně jsem se moc těšila. Byla jsem na novou trasu skutečně
moc zvědavá zvlášť poté, když jsem se dozvěděla, že...“v ní má být více
kopců...“. Můj „nestresový“ přístup k závodu potvrzuje i skutečnost, že
jsem po dlouhé době běžela bez stopek a foot-podu. Zkrátka jen tak.
No první čtyři kilometry byly spíše o rovině a sebězích.
To není moje parketa! Snažila jsem se proto zabavit a živě konverzovala se
spoluzávodníky.K tomu se mi v hlavě pořád přehrávala jako kolovrátek jedna
a táž písnička: Haba Haba zůstal v Hooblandu....To
jsem se nezbláznila. To jsem se jen dnešní brzké ráno dívala s Markétkou na
Jim – Jam a její oblíbený seriál Hoobíci.
Je to o takových plyšových mimozemšťanech a Markétka tento seriál nejenže
miluje, ale ona pokaždé vyžaduje, abych si přisedla do křesla a sledovala ho s ní.
A ta melodie je vážně chytlavá...
Hurá – na pátém kilometru se rovinka změnila v táhlé
stoupání a to se mi líbilo. Stoupání zabralo cca 3 kilometry, po nich
následoval seběh a opět mírný kopeček a najednou tu byla občerstvovací stanice
s vodou a ionťákem. To už jsem věděla, že mám za sebou 10 kilometrů a
osvěžená nejen tímto zjištěním, ale i vodou, jsem pokračovala směr Ostrava.
Kopec dolů, krátký kopec nahoru, seběh (...“Haba
Haba zůstal v Hooblandu...“) rovinka, kopeček, rovinka a byla jsem na
stadioně. Nohy jsem měla nějaké lehké, dech se mi zklidnil a já jsem s překvapením
zjistila, že jsem na tu štreku potřebovala 1
hodinu 18 minut a 56
vteřin.
BEZVA dopoledne. Korunované výhrou v tombole. No ten
skútr to sice nebyl,ale odnesla jsem si kartónek Radegastů. Plna dojmů jsem
telefonovala manželovi a ani ne tak za čas, ale spíše za to pivo jsem byla
pochválena.
Informativní sms s časem jsem tradičně poslala i
Ultraliborovi. Téměř okamžitě mi zavolal zpět, aby mi sdělil, že jsem zaběhla
osobák. Důvod k ještě větší radosti...Ale jak tak píšu tenhle příspěvek,
mrkla jsem se do diáře a zjistila jsem, že se osobák dnes nekonal. Ten mám z loňské
Ludgeřovické 15 (1:18:11). Dnes jsem tedy zaběhla svůj druhý nejlepší čas a i
to je fajn...
.jpg)