Do roka ha do dne I´ll be back :-)

Půlmaraton Rohov – Kietrz. Loni jsem ho běžela poprvé. Totálně se mi nepovedl. Pršelo a bylo celkem chladno, běžela jsem to opravdu už jen na „morálku“, v cíli jsem byla po dvouhodinovém několik minut trvajícím trápení. Samotná trasa se mi ale líbila – jeden velký okruh, kopečky. A tak jsem loni prohlásila známé Terminátorovo : „I´ll be back J “ nebo též Kozinovo  „Do roka ha do dne J“

Domluvila jsem se tedy s klubovým kolegou Zdeňkem, že letos jim v Polsku a „prajzkém“  příhraničí ukážeme. Zdeněk nabíral dva kolegy. Jaké bylo mé překvapení, když jsem v jednom z nich poznala Dalibora, mého „metodického vedoucího“ z Porubského sprinttriatlonu. Cesta do Kietrze tak proběhla za všeobecného veselí.

Prezence probíhal v budovách Gymnázia, vše probíhalo rychle, lehce a hravě, byli jsme totiž přihlášení předem a předem jsem i zaplatili startovné. Za zjednodušení platby pro české běžce patří dík starostovi Rohova, který zapracoval na tom, že čeští běžce mohli platil v tuzemské bance.

Už před samotným závodem se nadělovalo: tričko, batůžek, kobereček do koupelny, čokoláda, koláčky, kávička, pivíčko polské provenience. Trochu jsem se zakecala, ale myslela jsem si, že vzhledem k tomu, že se v Polsku nikdy nestartuje na čas, stihneme do 10:00 hodin v pohodě dojít do cíle. No nestihli jsme to, letos byli pořadatelé přesní. Když jsme v družném rozhovoru ploužící se na start zaslechli výstřel z děla, byli jsme nějakých 400 metrů od startu.

Ale nijak jsem se netrápila. Měla jsem vnitřní „tušení“, že mě čeká krásný závod. Počasí pro mě bylo ideální – slunečno, téměř horko. Na uších jsem měla sluchátka s povzbudivou hudbou a před sebou vidinu cíle. Běželo se mi hodně dobře. Dodržovala jsem chodecké pauzy podle Gallowaye a na každé občerstvovačce pila. To bylo v tom vedru nezbytné. A zase jsem měla hlad. I když jsem vydatně posnídala, od 5-tého kilometru mi silně kručelo v břiše. Zapoměla jsem si koupit hroznový cukr a ani karbošneka jsem neměla. Hlava děravá!!! Před očima mi vyvstávaly živé obrazy: bůček, ovar, řízek s bramborovým salátem, větrník, indiánek, grilované klobásky, stejčíček ….trápení obrovské, hlad a mlsnost je sviňa .

Posledních kilometrů jsem neustále někoho předbíhala, kopečků jako by přibylo. Když jsem předbíhala asi třetí ženskou asi v mém věku, říkám si“ Třebas je to moje soupeřka z kategorie, třeba mi právě ona stojí v cestě na bednu v kategorii“. Ale tyto myšlenky neměly reálné opodstatnění, podle startovní listiny startovalo cca 500 běžců a v mé věkové kategorii Ž 40-50 bylo přihlášeno 17 „juniorek“.

Předbíhačka v kopci

Přes veškerou euforii ze závěrečného předbíhání jsem v cíli cítila únavu. Na ex jsem slupla banán, hodně se napila a vyrazila směr šatna. Před budovou gymplu byl prostor, kde byla spoustu masérských stolů a maséři s masérkami masírovali jako o život. Jednalo se studenty nějaké zdravotnické školy. Postavila jsem se do fronty a ejhle, ani jsem nečekala, když ke mně přistoupili dva kluci a šup se mnou na lehátko. No to bylo žůžo. Jeden masíroval levou nohu, druhý souběžně pravou nohu. Takový luxus – stereo masáž. Blahem jsem téměř usnula. Fakt špica relax J a nohy mi hodně poděkovaly.

Po sprše jsem se se zbytkem naší běžecké výpravy vydala na náměstí, kde probíhalo vyhlášení a podávalo se jídlo – hrachová polívka, grilovaná klobása a pečivo. A  jak si tak nacpávám žaludek, klobásu v puse, najednou zaslechnu „Lenka Wágnerová“. Ty brďo, já vážně šla na bednu – 3. Místo v kategorii. Měla jsem obrovskou radost  a nevadilo mi, že jsem byla vyrušena uprostřed debužírování J

Po dlouhém vyhlašování nastala tombola. Já tradičně nevyhrála nic, ale kolega z naší výpravy vyhrál týdenní pobyt pro dvě osoby v penzionu u Baltského moře. Paráda!!!

Půlmaratonský distanc mi vyhovuje asi nejvíce. A Rohov –Kietrz se letos vytáhl. Takže páni pořadatelé “ DO ROKA HA DO DNE I´LL BE BACK“

Což takhle dát si...LYSOU HORU :-) ?

To bylo úplně jasné, co budu dělat 1.6.2013. No přece poběžím na Lysou!!! Vždyť se konal už 9. Ročník Horského běhu na Lysou horu. Ten závod mi loni totálně změnil můj běžecký život. Stal se ze mě blázen s preferencí pohybu po horských hřebenech.

Start byl v Ostravici na hřišti v rozumných 11 hodin. Pršelo noc před závodem, pršelo celé ráno, ale úderem 11-té hodiny pršet přestalo. Teplota se pohybovala někde kolem 12C, na startu se nás sešlo něco kolem 300 nadšenců.

                                          Ukrutně pršelo a deštník žádný

Letos pro nás pořadatelé nachystali překvapení v podobě změny trati - místo 9,2 km měřila trať 9,7 km, protože před cílem byl jako takový bonbonek přidán ještě výběh po severní sjezdovce na Lysou. Párkrát v minulosti  jsem v rámci rodinné turistiky to místečko vyšlapala, vždy v létě, a tak jsem ani netušila, že je to sjezdovka. Takové detaily mi unikají…

Těsně před startem jsem dostala hlad. Hbitě jsem si zakoupila tatranku a celou ji do sebe nasoukala. Bohužel mi tato tzv. „energie sbalená na cestu“ vydržela asi tak do 5-tého kilometru. Od pátého kilometru mi kručelo v břiše. Nebyl však čas zabývat se sběrem kořínků a lesních plodů za účelem obživy. Valilo se do cíle, kurňa J

V hodnocení závodu jsem velice neobjektivní. Mně se líbí jakýkoliv závod vedoucí na Lysou horu, takže i ten 1.6. se vydařil. Trasa byla sice náročnější, o to víc ale pestřejší, v podstatě pořád se něco dělo (zejména stoupalo - buď hodně nebo extrémně hodně). Já jsem běžela rovinky a mírné stoupání. Ve stoupání jsem volila indiánský běh a v extrémním stoupání jsem šla. Takže tady vidím své rezervy, na kterých musím zapracovat, pokud se chci zlepšit i na těchto horských bězích. Musím se zkrátka ty prudké kopce naučit běhat, nebo je chodit hoooodně rychle.

Děcka to byla nádhera. Celý závod se mi šel tak hezky. Vůbec nepršelo. Vzduch byl svěží a voněl. Ani jedna krize mě nepotkala. Fakt jsem si to užívala. Doslova jsem cítila, jak se dobíjím energií. Beskydy jsou tak nádherné!!! Do cíle jsem dorazila za nějakých 1:45. To je jediná nevýhoda – vzhledem k tomu, že trať byla letos delší a trošku jiná, nemůžu objektivně změřit, zda jsem se oproti loňsku zlepšila nebo ne. Loni jsem to dala za 1:38:15, to ale chyběl výběh po severní sjezdovce. Subjektivně si nicméně myslím, že jsem běžela o něco lépe než loni.

Na vrcholu jsem po proběhnutí cílem tradičně pohladila hladící bod a pak se hladově vrhla na občerstvení v podobě ionťáků, jablek, pomerančů a koblížku. I když o koblih jsem musela zabojovat a vydyndat si ho. S lehce zaplněným žaludkem jsem pak seběhla – sešla na hřiště v Ostravici. Zde jsem do sebe natlačila kuře, limo, pivo, spláchla pod sprchou únavu a ve stavu absolutní nirvány za opětovného deště jsem sledovala vyhlašování výsledků a tomboly. Tombola nezklamala, tradičně jsem nic nevyhrála.

                                         Mírné stoupání

Nebyla jsem poslední, za mnou dobíhalo cca 20 lidí. Ale to vlastně vůbec není důležité. Možná mě jen napadá, že když už jsme překonali převýšení 980 metrů, nebylo by vůbec špatné přidat ještě zbývajících 20 metrů. Aby to číslo bylo pěkně kulaťoučké…když to bude desátý ročník J A zakoupit dostatek koblížků pro všechny!!!

 Co teď?  Už aby byl červen 2014!!! Ještě, že se v červenci můžeme těšit na Lysohorský čtyřlístek. A od listopadu Lysacup…Což takhle LH 24?

Po závodě jsme ještě s rodinkou stihli na Bazalech Baník s Jabloncem. Dětem se fotbal líbil, teda hlavně ta kofola a párek, kterými jsem je uplatili. Mě se zápas taky líbil…no líbil…Baník prohrál, ale Baroš vypadá vážně dobře J